O jejich návštěvu nikdo z nás nestojí, občas se však objeví i v těch nejvíce uklizených domácnostech. Řeč není o nikom jiném, než o štěnici domácí, která dokáže velmi potrápit. Živí se totiž sáním lidské krve a společné sdílení domácnosti si s ní nepřeje vůbec nikdo. Ale pěkně popořádku…

Štenice domácí (cimer lectularius) je známá také pod přídomkem postelní, protože to je její nejčastější místo výskytu v našich domácnostech. Řadí se do čeledi štěnicovitých a vyskytuje se po celém světě v blízkosti teplokrevných živočichů s člověkem v čele. Nevyhýbá se však ani společnosti domácích zvířat nebo ptáků. Jedná se o klasický parazitický hmyz čítající na 16 různých druhů.

Vzhledem se jedná o bezkřídlý hmyz s plochým tělem červenohnědé barvy o velikosti 4 až 8,5 mm. Dožívají se 6 až 12 měsíců, během svého života však jedna samička zvládá naklást i 200 vajíček mléčně bíle zbarvených, takže na problém je zaděláno již s objevením prvního jedince. Z vajíčka se vylíhne nymfa, která prochází pěti stádii, během nichž se postupně svléká a přeměňuje se v dospělého jedince. Další výhodou tohoto druhu je možnost hladovění v řádech několika měsíců, což z nich dělá velmi odolné jedince. Nejaktivnější jsou v noci, před světlem se skrývají, takže je velmi těžké je objevit.

Jak tedy poznat, zda se u vás štěnice vyskytuje? Pokousání je samozřejmě tím největším ukazatelem, avšak toto způsobují i jiní paraziti. Dalšími indiciemi tak mohou být stopy od krve na prostěradle, trus (drobné černé tečky), mrtví jedinci či svlečky kůže nymf. V okamžiku detekování jednoho z těchto problémů, je třeba začít přemýšlet o hubení štěnic. Čím dříve zareagujete, tím lépe. Zatočit s nimi můžete i sami, přípravků na to existuje spousta od různých vodních či rozprašovacích roztoků po různé lepové pasti, ale protože se jedná o hmyz velmi rezistentní, určitě se vyplatí přizvat si na pomoc odborníky.