Každý člověk má svoji pověst. A protože se společnost skládá z lidí, má kvůli pověsti svých občanů nějakou pověst i ona. Ať už se jedná o kteroukoliv společnost, třeba i tu naši.
A co se tak o nás tradovalo nebo traduje? Možná to víte, možná ne, ale je tomu prý tak. Prodávám, jak jsem nakoupila.
– Že prý třeba my Češi pracujeme jinak, než je tomu v cizině. Zatímco na západě si člověk rozvrhne to, co má udělat, a pak to dělá tak, aby to za pracovní dobu akorát tak stihnul, zatímco více na východ od nás si dají pár stakanů vodky a pak se uvidí, jestli se jim podaří udělat aspoň něco, u nás se prý na práci rádi vrhneme nejednou přímo nevídaným tempem. A to proto, abychom ji měli co nejdříve hotovou a mohli se po zbytek pracovní doby flákat. A i když to neplatí všude, vsadím se, že určitě i právě takovéto lidi zaručeně znáte.
– Prý jsme národ Švejků. A namísto toho, abychom se brali za svoje práva, si nejednou děláme radši legraci i z toho, co nás tíží. A i na tom určitě něco bude. Vždyť se jenom podívejte, jak třeba pořád nadáváme na politiku, místo abychom si dupnuli a přiměli aspoň ty nejokatější případy táhnout od válu. Dokonce je naopak nejednou volíme zas a znovu s tím, že bychom stejně nikoho lepšího nenašli.
– Prý je nám vlastní slavný český odezdikezdismus. Tedy stav, kdy se ubíráme jako jeden zásadně jen jediným směrem, abychom pak v určitém okamžiku přehodnotili své názory a vrhli se všichni směrem jiným, často i úplně opačným. A to je tvrzení vlastně pravdivé. Podívejte se jenom na naše novodobé dějiny a pochopíte.
– A také se traduje třeba to, že jsou české holky ty nejkrásnější na celém světě. A kdyby ničemu jinému, tak tomuhle opravdu chci věřit. Třeba proto, že jsem sama česká holka a podobné hodnocení mi tak logicky dělá dobře.
A co vy? Jací jsme podle vás my Češi ještě? Zamyslete se nad tím. Protože jen po takovém zamyšlení můžeme zjednat nápravu toho, co se nám nelíbí. Jestli o nás pořád ještě neplatí starý známý vtip:
„Lidi o tobě říkají, že jsi flegmatik. Co ty na to?“
„Mně je to jedno.“